Toto je Quest

Jak vznikal rozhlasový pořad o videohrách?

Ze všeho nejdříve - omluva. Doufal jsem, že první díl mého newsletteru bude venku mnohem dříve, ale sešlo se jednoduše příliš mnoho okolností, často velmi osobních, které tomu zabraňovaly.

Mělo to ale i jeden pozitivní efekt. Mohl (a chtěl) jsem si první téma skutečně vycizelovat, protože první díl je jen jeden. Vezmu vás v něm za oponu toho, jak vznikal rozhlasový pořad Quest. Co jeho vzniku předcházelo a jakými evolucemi si prošel od března 2016, kdy jsme do studia Radia Wave zasedli poprvé.

Ve zkratce - co je Quest?

Quest je pořad na Českém rozhlasu - Radiu Wave, který se zabývá počítačovými hrami. Od začátku v něm figuruji já a postupem času se kolem mě vystřídali celkem 4 stálí spolumoderátoři a desítky hostů. Začali jsme ho vysílat v březnu roku 2016. Můžete ho najít buď na stránkách Radia Wave, v podcastových aplikacích nebo třeba na Spotify.

Co jeho existenci předcházelo?

Jak už to tak bývá, abychom se dostali na začátek Questu, musíme se vydat ještě trochu hlouběji do minulosti. Konkrétně do září roku 2013, kdy jsme s Lukášem Kuncem, tehdy redakčním kolegou na serveru Hrej.cz, rozjeli interní debatu na téma nového herního podcastu. Základní věcí, kolem které se to celé točilo, byla herní hudba. O několik týdnů dříve jsme totiž (společně s Vojtou Dřevíkovským) natočili vidcast právě o herní hudbě. Z dnešního pohledu je to spíš přehled několika našich oblíbených hudebních motivů z videoher a celý díl se nese ve znamení lehkého klouzání po povrchu. Byla to ale první vlaštovka toho, že já a Lukáš máme společné téma, které by možná stálo za to prozkoumat trochu hlouběji.

Šestého října roku 2013 jsme, bez nějakých větších příprav a s velmi obecnou představou o dramaturgii, vydali první díl podcastu mPod. Dodnes si můžete všech 50 dílů, které jsme vydávali vždy s dvoutýdenním odstupem, poslechnout. Ověřili jsme si na něm dvě základní věci - že nás baví společně tvořit audio a že spolu máme nějakou autorskou chemii.

Dopředu jsme říkali (zejména tedy já), že mPod je něco, co má omezenou životnost. Původní limit jsme si stanovili na 30 dílů. Po zveřejnění tohoto plánu nás v podstatě přemluvily reakce fanoušků, kteří si přáli pokračování, abychom to prodloužili na dílů 50. Z toho už jsme uhnout nechtěli a přišlo nám to vlastně i stylové.

Zároveň s tím se ale dokončil prodej serveru Hrej do rukou nového majitele - herního obchodu Xzone. A s tím přišlo i jisté utahování opasků. Zbytné věci, jako například podcast o herní hudbě, jednoduše nebylo z čeho platit. I když jsme měli s tehdejším šéfredaktorem Jirkou Bigasem gentlemanskou dohodu, že dojedeme vše za stávajících finančních podmínek, bylo nám s Lukášem jasné, že pokud budeme chtít dělat něco dalšího, bude to muset být pod jinou střechou.

A něco dalšího jsme rozhodně dělat chtěli.

Lukáš Kunce - první spolumoderátor Questu

Proč jsi začal spolupracovat na Questu?

Quest jsem před lety pomáhal založit v návaznosti na ukončený herně hudební podcast mPod na Hrej.cz. Spolupráce na něm byla tak nějak přirozenou součástí plánu.

Proč jsi z Questu odešel?

Tehdy byly hlavními důvody nedostatek času a drobný střet zájmů (z Questu jsem odešel nedlouho poté, co jsem se jakožto PR osoba přidal ke studiu Amanita Design). Když se na to dívám s delším odstupem, tak bych dříve či později stejně uvolnil místo z jiného důvodu - zkrátka se nevidím a necítím jako člověk z rádia. Ale zkušenost to byla víc než dobrá!

Co tě na Questu nejvíc bavilo dělat?

Vybírat muziku.

Už s koncem mPodu jsme probírali naše možnosti. Bylo jasné, že chceme zůstat u audia a povídání si o hrách, ideálně v kombinaci s herní hudbou, ale ne nutně pouze o ní. Během jednoho z našich brainstormingů celkem logicky vyplynulo, že pokud chceme zůstat autorsky věrní Hrej (což jsme tehdy chtěli), tak není možné jít na jiný herní server. Proto přicházely v úvahu pouze dvě možnosti - vlastní podcast nebo oslovení některého z pražských rádií, zda by neměly zájem o něco o videohrách.

Začátkem roku 2016 jsme se oba objevili jako hosté v proudovém vysílání a jistém ideovém předchůdci pořadu Vektor o herní hudbě, který na Radiu 1 dodnes připravuje Lukáš Grygar. Ani pro jednoho z nás to nebyla první zkušenost s rozhlasovými mikrofony. Přesto bylo znát, že se jednalo o úplně jiný sport, než si jednou za pár dní sednout v kanceláři k mikrofonu a natočit nějaké to povídání. Často bez větší přípravy - pouze se seznamem písniček a ústředním tématem.

Prvotní oslovení

Právě skrz tuhle zkušenost a výzvu posunout se na další úroveň co se kvality pořadu týče, bylo rozhodnuto, že zkusíme oslovit rádia. V podstatě okamžitě jsme měli jasno v tom, že zkusíme napsat do Radia 1, do Radia Wave a tak trochu z hecu zkusíme i Evropu 2. Kontakty jsme sháněli různé - přes kamarády, přes oficiální stránky i přes facebookové profily lidí, u kterých jsme doufali, že nejde pouze o shodu jmen.

Úvodní mail jsem smolil a ladil strašně dlouho - chtěl jsem si na něm dát extra záležet a věděl jsem, že první dojem fakt udělám jen jednou. Ačkoliv jsem se na všech krocích vždy domlouval s Lukášem, hybnou silou jsem v tomto byl spíš já.

Odeslal jsem ho 27.2.2016, jeho kompletní znění si můžete přečíst v obrázku. Třeba někomu z vás bude něco takového hodit!

(konkrétní nápady na první díl jsme skoro určitě měli, ale vážně si nevzpomínám, jaké to byly)

Hned v pondělí se z Radia Wave ozvali zpět, přičemž jsem byl okamžitě propojen s tehdejším programovým ředitelem Robertem Candrou. Velmi rychle jsme poznali, že jsme se trefili hned ve dvou věcech. Jednak v načasování, neboť na Radiu Wave tehdy aktivně hledali nové pořady a také v tématu, neboť hry redakci přišly jako zajímavé téma, kterému se tehdy na stanici nikdo nevěnoval.

Následující čtvrtek (tedy 6 dní po oslovení) jsme seděli v redakci Radia Wave a povídali si o tom, jak bychom mohli pořad koncipovat, jak by mohl být dlouhý a kdy by mohl v rádiu běžet. Upřímně, trochu nás to zaskočilo, protože jsme čekali, že ten proces bude mnohem delší. Robert Candra si ale evidentně hodně naposlouchal nejen zaslané mPody, ale trochu si nás proklepl a šel do všeho s jasnou představou.

Po zhruba půl hodině velmi konkrétního jednání přišel druhý šok. Bylo nám totiž nabídnuto, zda nechceme teď hned natočit pilotní díl. Pochopitelně jsme byli trochu překvapení, protože jsme skutečně nepočítali s tím, že to vše půjde tak hopem. Ani mě, ani Lukášovi se ale nerozklepala kolena a tak jsme naklusali do studia, kde jsme poprvé zasedli k mikrofonům z moderátorské strany.

A já to celé zahájil tím nejhorším možným způsobem, co můžete v rádiu udělat…

Je právě tolik, kolik je a vy posloucháte váš oblíbený pořad Quest o počítačových hrách.

Hned jakmile jsem tu větu vyslovil, tak mi bylo jasné, že tohle jsem posral. Proč? Protože je to šílené klišé, které je ještě o trochu horší, než když řeknete ve vysílání slovo prdel. V té rychlosti mě ale nic jiného nenapadlo a snažil jsem na sobě nedat mírné rozhození zdát. Povídali jsme si s Lukášem o aktuálních hrách dobrých 15 minut, já se ohromně potil a hodně jsem si pomáhal různými floskulemi. Přišlo mi, že to snad nemůže být horší a říkal jsem si, že jsme si ukousli trochu větší sousto, než jsme schopni sníst. Robert Candra během celého povídání seděl v rohu, sem tam pokýval hlavou a jinak se díval celou dobu do země. Když jsme oba cítili, že už si nemáme o čem dál povídat, zapíchli jsme naše pohledy do něj a očekávali verdikt.

Hoši, stačí odstřihnout tu první větu a já bych to klidně pustil ven.

Neskutečná úleva. Dalších pár minut jsme strávili dolaďováním provozních detailů a oba jsme po východu z budovy měli neskutečnou radost, že to klaplo.

Nesmělé začátky

Úplně první díl Questu měl 20 minut, byl rozdělen na 3 zhruba sedmiminutové segmenty a jelikož mají stránky Radia Wave trochu problém s více než 5 let starými příspěvky, tak u něj nesedí datum vydání. Ze začátku jsme do rozhlasu docházeli dvakrát měsíčně - bylo potřeba si nejprve vše osahat a trochu se ve vytváření zajet. Byť se to nemusí zdát, natáčení podcastu a rozhlasového pořadu tehdy bylo a stále v jistém ohledu je velmi odlišné. Přeřeky musí pryč, sprostá slova samozřejmě taky, ale musíte mít i jistou kvalitu hlasového projevu. Ideální je kombinace hluboký - vysoký hlas, pokud vysíláte ve dvojici, což jsme s Lukášem (i všemi dalšími) splňovali. Přímo na Radiu Wave dokonce funguje i institut hlasové poradkyně, která vychytává ty největší mouchy.

Od začátku jsme počítali s následující strukturou - zajímavé novinky za posledních pár dní, recenze aktuální hry a téma/retro. Práci (i peníze) jsme si rozdělili rovným dílem, kdy já jsem stříhal audio stopu pro rádio i web / podcastovou verzi a Lukáš psal průvodní text a vybíral písničky, které zněly v rádiové verzi. Z nějakého důvodu tehdy panovala představa toho, že když jsme v tom rádiu, tak se o podobné záležitosti starají nějací nekonkrétní editoři. Od počátku Questu až do dnešních dní však tyto věci obstarával moderátorský tým.

Vojta Dřevíkovský - druhý spolumoderátor

Proč jsi začal spolupracovat na Questu?

Zajímám se o hry a herní průmysl, a rád si o tom povídám. Taky jsem chtěl si o nich povídat s tebou.

Proč jsi z Questu odešel?

Produkce Questu byla náročnější, než jsem tehdy zvládal, a neměl jsem kapacity se na ní podílet rovným dílem tak, abych z ní byl zároveň šťastný.

Co tě na Questu nejvíc bavilo dělat?

Zpětně si vybavuju dvě věci - bavilo mě povídat si s tebou o hrách, rozebírat, co se nám na nich líbilo nebo ne a proč z trochu hlubšího hlediska. Druhá věc je pak playlist 150 super písniček, které jsem si poukládal při sestavování hudebních vložek. Objevil jsem při tom hodně dobré hudby.

S Lukášem jsme Quest připravovali skoro každý týden téměř dva roky. Z důvodu Lukášovy změny zaměstnání a nedostatku času bylo ale potřeba přikročit k výměně na postu moderátora. Přiznám se, že i po těch letech na to nevzpomínám moc rád. Ačkoliv jsme rozebírali poměrně dlouho, zda by nebyla nějaká možnost jak to přeci jen provést a Lukáše u mikrofonu udržet, bylo mi jasné, že ho to jednoduše táhne jinam.

Poměrně rychle jsem ale našel více než schopnou náhradu. Vojta Dřevíkovský, můj stále ještě tehdejší kolega ze serveru Hrej.cz se sice z herní publicistiky pomalu stahoval, ale nabídka spolu moderovat Quest ho zaujala natolik, že jsme si plácli v podstatě okamžitě. Kromě trochu jiné dynamiky během natáčení Vojta přinesl do vysílání trochu jiný výběr témat, než které jsme zpracovávali doposud. Zaměřovali jsme se více na casual hraní, na tehdy nové Nintendo Switch, na tematické díly a stále větší prim hrály rozhovory s herními vývojáři.

Intermezzo #1: Kontroverze? Ne tak docela…

Existuje jeden díl Questu, který nikdy nebyl odvysílán a nikdy jsme o něm nijak konkrétně nemluvili. Jakmile jsme v průběhu roku 2016 dostali možnost posunout se do kategorie “pořad” a získali k tomu i bonusovou stopáž, začali jsme si poměrně pravidelně zvát hosty. Já osobně měl už delší dobu spadeno na rozhovor s politikem a tím, který byl hrám v tehdejší době nejblíž, byl vicepremiér pro informatiku, Pavel Bělobrádek z KDU-ČSL. Přes poměrně složité a zdlouhavé oslovování úřadu vlády se nám povedlo během cca měsíce dostat až k jeho sekretářce, která nás stroze odbyla s tím, že pan poslanec nemá čas a ať to zkusíme později. Nabídli jsme tři termíny, na které nikdo nereagoval a považovali celou záležitost za uzavřenou.

Jednoho dne jsme dorazili do rozhlasu na domluvené natáčení, odkroutili si hodinu ve studiu a pak se vydali na jídlo do restaurace přes silnici od budovy ČRo. Během večeře mi volalo dvakrát neznámé číslo, zvedl jsem ho až napotřetí.

Dobrý den, tady -sekretářka-, pan Bělobrádek na vás čeká v lobby na Vinohradské.

Okamžitě jsme zaplatili a s maximální nervozitou přeběhli zpět do budovy. Pochopitelně jsme byli takzvaně zpocení až na prdeli, měli na sobě totálně nereprezentativní oblečení a byli zcela nepřipravení na jakýkoliv rozhovor. Viditelně rozladěný Bělobrádek si ve studiu rozložil přípravu na dvou papírech a ať jsme se ho ptali na cokoliv, prakticky vše četl pouze z nich. Jelikož jsme za ty roky celkem zvyklí na improvizaci, tak to nebyl úplně ten nejhorší rozhovor na světě, ale nepovedlo se nám z hosta vyloudit nic opravdu zajímavého. Bylo vidět, že hry jsou na totálním okraji jeho zájmu a sám o nich vůbec nic neví.

Rozhovor jsem se snažil ladit do ekonomické roviny, kdy jsem hry nastiňoval jako ekonomickou příležitost pro Českou republiku a řeč se stočila i na dotace, na něž jsem dostal jen velmi neurčitou odpověď. Celou nepovedenou epizodu jsem se pokusil odlehčit poslední otázkou, zda sám hraje nebo má s hrami nějaké zkušenosti. Bělobrádek se zasmál a řekl, že sám hrál naposledy Solitaire, ale jinak ho hry vůbec nezajímají. Poděkovali jsme mu, rozloučili se, konečně vydechli a prakticky okamžitě věděli, že toto odvysílat nechceme.

Doma jsem si celý rozhovor pustil ještě jednou a měl jsem jasno - hosta, kterého jsem sháněl asi nejdéle ze všech, jednoduše smažu z disku bez náhrady. Dnes mě to mrzí, rád bych si to poslechl ještě jednou, ale už není odkud.

Šárka Tmějová - třetí spolumoderátorka

Proč jsi začala spolupracovat na Questu?

Protože Jarda neznal žádné jiné dívky, co by aspoň trochu uměly mluvit o hrách.

Vybaví se ti nějaká specifická věc během natáčení některého z dílů?

Vybavuje se mi spousta specifických věcí z natáčení různých dílů, ale jestli se ptáš na nějakou vtipnou historku, tak ty si nepamatuju. Z kuriozit si ale vzpomínám třeba na růžovýho plyšovýho medvěda, kterej bydlí ve wavím studiu a dali jsme mu z očividných důvodů přezdívku Jarda Méďald. Když jsem ho viděla naposledy, už neměl ruku a kdo ví, kde je mu teďka konec.

Co tě na Questu nejvíc baví?

Jarda s Lukášem, evidentně.

Quest končí…?

Když mi Vojta Dřevíkovský na začátku roku 2019 oznámil, že Quest už dál dělat nechce, tak jsem zcela reálně uvažoval nad tím, že to je konec i pro mě. Už jsem neměl tolik času, skoro všechny hosty, které jsem si v průběhu doby vysnil, se mi povedlo přemluvit k rozhovoru (včetně Roberta Záruby, Jaromíra Bosáka nebo Martina Veselovského), měl jsem takříkajíc splněno.

Jenže se mi vlastně končit nechtělo. Rozhlasová práce mě totiž extrémně bavila, nehledě na to, že vás, podobně jako v České televizi, dovede pohltit už jen to, že se procházíte po stejných chodbách, kudy chodila skutečná esa svého oboru. Tedy, pokud k tomu máte aspoň trošku vztah…

Rozhodil jsem tedy sítě a od začátku věděl, že chci k sobě někoho, kdo má dostatečně výraznou osobnost - ideálně úplně jinou, než mám já. A taky mi bylo jasné, že chci dát příležitost někomu, kdo není úplně z mého okruhu starých známých. Když už novou krev, tak pořádnou. A kupodivu mi stačilo se jednou sejít s mou první volbou - Šárkou Tmějovou - abych měl jasno, že tohle bude fungovat.

Prakticky od začátku jsme, i za přispění naší programové manažerky na Radiu Wave, budovali trochu jinou podobu Questu. Méně informační, více povídací, dávající prostor všem možným úhlům pohledu. Byla to čirá nutnost, alespoň pro mě. Po třech letech už jsem zkrátka nedokázal dělat Quest ve stále stejném formátu.

Intermezzo #2: Quest.exe

Jelikož se v roce 2018 blížilo dvouleté výročí Questu, oslovili nás přímo v rozhlasu s nabídkou uspořádání “narozenin”, které se dodnes konají prakticky pro všechny pořady s větší či menší pravidelnosti. A jelikož jsem tehdy měl poměrně dost volného času a spoustu nápadů, usmyslel jsem si, že narozeniny spojím s komunitní akcí, na které nachystáme netradiční herní program. Lukáš už tehdy v Questu nepůsobil, ale pomohl mi sehnat hosty a společně jsme si vychutnali i emocionální okamžik zadostiučinění “že jsme to zvládli” na podiu před slušně zaplněným sálem.

Povedlo se sehnat Járu Plachého, který na podiu velmi vtipně odprezentoval celý vývoj tehdejšího hitu Amanity - hry Chuchel. Vývojáři hry Attentat 1942, David Vávra a Vítek Šisler, zase přímo na plátně zahráli kus své hry a celý program završila projekce snímku New.Game o českém nezávislém vývoji.

Lístek stál 150 Kč a přišlo celkem 92 platících diváků, v což jsem opravdu nedoufal a myslel si až do poslední chvíle, že když přijde pár mých kamarádů, tak to bude velký úspěch. Pronájem kina nás se vším všudy vyšel na 10 000 Kč, něco spolkla i příprava a tisk grafických materiálů, pár korun jsme tehdy poslali i do naboostování akce na Facebooku a všem vystupujícím platili rozumný honorář. I s drobným příspěvkem od Radia Wave jsme celou akci zakončili na nule. To ale nebylo to podstatné. Šlo hlavně o tu zkušenost a o fakt, že to byla úplně první herní věc, na kterou se přijeli podívat i moji rodiče.

Grafický design akce měl na starosti kamarád Lukáš Franz. Měl jsem z něj velkou radost. A z Quest.exe taky. A ano, chystáme další offline akci. Snad už tento rok…

Lukáš Grygar - čtvrtý spolumoderátor

Proč jsi začal/a spolupracovat na Questu?

Jednoduchá trajektorie: byli jsme kolegové z herní branže i z rozhlasu, kde v rámci debaty, kam zavedený pořad zase zkusit posunout, došlo na možnost se na posouvání aktivně podílet. Neuvěříte, co se stalo pak!

Vybaví se ti nějaká specifická věc během natáčení některého z dílů?

Spousta karanténních dílů během pandemie, na které vzpomínám sice s ambivalentními pocity, ale pořád to bylo propojení v časech, kdy se najednou všechno zdálo viset na vlásku nejistoty. A z posledních měsíců samozřejmě aprílový díl, kde bylo rozkošné sledovat, kam nás ta mystifikační improvizace ještě zavede.

Co tě na Questu nejvíc baví?

Slovní i myšlenkový ping pong lidí, kteří se už léta znají. A samozřejmě dozvídání se o hrách, které bych třeba sám minul, nebo na ně minimálně nenašel čas!

Pohled do budoucna

Jelikož se v roce 2019 všemožné povinnosti začaly kupit a my se Šárkou jednoduše nestíhali plnohodnotně připravovat každý týden nový díl, oslovili jsme vedení stanice s návrhem, že Quest buď zrušíme, nebo přibereme někoho třetího. A jelikož Lukáš Grygar tehdy zastával pozici klasického moderátora a oba dva jsme ho dlouhá léta znali, bylo to spojení víc než logické.

I když strašně rád vzpomínám na dobu s Lukášem i Vojtou, tak si troufnu říct, že Quest nikdy nebyl v lepší formě, než je právě teď. A to i přesto, že jsem loni na podzim skrz naprosté vyčerpání organismu velmi vážně uvažoval nad tím, že z něj jednoduše odejdu. Naštěstí (doufám) se mi povedlo vnitřní motor, i díky mým kolegům, znovu nastartovat a teď se vyloženě těším, až si s Lukášem i Šárkou budu moct každý týden popovídat o hrách. Skrz pandemii a karanténní online díly se náš vztah ještě utužil a já doufám, že je to poznat i na výsledku.

Bonus: Poslechovost

Od začátku, co Quest dělám, se mě lidé ptají kolik to vlastně poslouchá lidí? Přesná čísla říci nemůžu, ale poměrně dlouhou dobu byl Quest druhým nejposlouchanějším pořadem celého Radia Wave na Spotify, kde má dodnes nejsilnější posluchačskou základnu. Aktuálně se pohybuje cca na 7.-8. místě. Poslech jednoho dílů se skládá z přehrání v podcastových aplikacích, Spotify, přímo na webu Radia Wave a na webu MujRozhlas, přičemž ty nejsilnější díly (a není jich málo) měly několik vyšších tisíc přehrání.

Díky za přečtení