Toto byl Level, ten z roku 2013

Kdy jsem se dozvěděl, že časopis Level "končí"? Co tomu všemu předcházelo a jak celou situaci vnímali jeho redaktoři?

Opravdu z celého srdce vám děkuju za zájem o můj newsletter. Čekal jsem, že vás tu bude nějakých 30, možná 50, když to bude jó úspěch. Překonali jste to několikanásobně. Je to pro mě závazek, abych si na výběru témat dal extra záležet.

Tohle bude jedno z těch podstatných. Chci vám totiž přiblížit, jak to probíhalo v době, kdy se zdálo, že časopis Level definitivně končí. Alespoň pod křídly vydavatelství Burda Praha. Brzy to totiž bude deset let, co se celá situace odehrála a myslím, že je čas některé věci objasnit. Minimálně z mého pohledu. A taky dříve, než to všechno zapomenu.

Neodebíráte tento newsletter? Stačí se přihlásit a všechna budoucí vydání vám přijdou do vaší mailové schránky. Zadarmo a bez problémů.

V tomhle článku se dozvíte:

• kdy jsem se dozvěděl, že časopis Level pod vydavatelstvím Burda Praha skutečně končí

• jaká byla atmosféra v redakci několik týdnů před tímto krokem

• co se dělo během následujících dní a týdnů

• jak jsem vnímal “přerod” Levelu do nové podoby

• jak se na celou situaci dnes dívají ex-šéfredaktor Michal Křivský a jeho tehdejší zástupce Zdeněk Princ

Informační minimum pro osvěžení paměti

Level je časopisem o počítačových hrách. Začal vycházet v roce 1995.

V témže roce se u něj poprvé na českém trhu objevuje příloha v podobě CD s demoverzemi her. Později nabídne i verzi s několika CD disky a DVD.

V březnu 1999 začalo pravidelné přikládání plných verzí her na CD/DVD - tehdy bez změny koncové ceny.

V roce 2003 se v rámci verze s DVD diskem začala objevovat pravidelná video stopa, která nabídla videorecenze, video témata a pravidelný komediální pořad Level TV (nejen) o životě v redakci.

V květnu 2013 se vydavatelství Burda Praha rozhodlo ukončit jeho vydávání.

Celkem od roku 1995 do 2013 vyšlo 230 čísel a několik samostatných speciálů. Nejvyšší auditovaný prodej jednoho čísla byl kolem 53 000 výtisků.

Bývalí redaktoři v uskupení Naked Dog zakoupili v témže roce licenci na značku a obnovili i její papírovou podobu - bez pravidelné CD/DVD přílohy.

Mezi jeho největší redakční tváře patřili Jan Herodes, Ondřej Průša, Petr Bulíř, Radek Friedrich nebo Martin Bach, z autorů pak Michal Rybka, Pavel Dobrovský nebo Lukáš Grygar.

Atmosféra konce

Stejně jako v případě předchozího textu o vzniku pořadu Quest, i tady je třeba začít trochu dříve, než v květnu 2013, kdy se vše provalilo veřejně. Zvěsti o tom, že “herní časopisy nemají budoucnost” se v redakci Levelu objevovaly už nějakou dobu předtím, než jsem se v ní začal vyskytovat pravidelně já (první článek mi vyšel v září 2007). Časy, kdy Level prodával přes 40 tisíc výtisků měsíčně, byly v té době dávno pryč, ale stále se dařilo lákat nižší desítky tisíc čtenářů (v té době především dle zvolené plné hry, která se přikládala jako bonus zdarma k verzi s DVD přílohou) a pro vydavatelství šlo o velmi výnosný kšeft.

Maličká vsuvka: pracoval jsem v Levelu vždy jako autor. To znamená, že jsem byl placen dle napsaných článků / odevzdaných videí na DVD, které jsem díky souhře okolností začal připravovat v říjnu 2007 bez jakékoliv předešlé výraznější zkušenosti se stříháním videí nebo namlouváním zvukové stopy k nim. Nikdy mi nebyla nabídnuta redaktorská pozice, byť jsem k ní měl v jednu chvíli (alespoň dle mě) velmi blízko. Od počátku mého Level “angažmá” jsem se ale v redakci pravidelně vyskytoval a nasával zkušenosti a informace - leckdy zákulisního charakteru.

První skutečný náraz, minimálně z mého pohledu, přišel v první polovině roku 2008. Po půl roce totiž skončilo “pokusné” vydávání časopisu Next Level. Ten se sice prodával na tehdejší dobu velmi slušně (dle tehdejších zdrojů kolem 10-15 000 výtisků), ale nestačilo to. Respektive - nemělo to dostatečný růstový potenciál. Více o tomto tématu si můžete poslechnout v mém dobovém rozhovoru s tehdejším šéfredaktorem Faridem Starmanem. Ekonomickou ani byznysovou realitu jsem tehdy moc nevnímal. Zdaleka nejvíc mi přišla škoda, že odchází můj oblíbený kolega a že ubude místo, kam budu moci psát články.

Řeči o “konci Levelu” začaly nabírat na obrátkách na konci roku 2011 a zejména v průběhu roku 2012. V té době proběhlo několikanásobné střídaní šéfredaktorů a obměnil se i redaktorský tým. Odešlo mnoho dlouholetých osobností, které odešly buď víceméně mimo herní byznys (Radek Friedrich), nebo vyrazily směrem ke konkurenci, většinou do online prostředí (Martin Bach, Petr Poláček). Razantně se měnila cena. Mnohdy o desítky korun v rámci několika málo měsíců. V jednu chvíli stál Level s DVD přílohou 260 Kč. Zrušila se DVD video příloha, kterou nahradil velmi narychlo udělaný paywall, za kterým jste si mohli v rámci speciální sekce webu Hrej.cz přehrávat videorecenze a videotémata. Nutno říct, že i na rok 2012-13 nešlo o žádný technický zázrak - jak z hlediska frontendu, tak backendu. Kvalita plných her (hlavně vinou špatné nabídky od distributorů) začala stagnovat. Přispělo k tomu pochopitelně i to, že jste si už zhruba od roku 2009 mohli koupit svou vysněnou hru v rámci pravidelných (a dost razantních) slev například na Steamu. Časy, kdy časopisy přikládaly nedostatkovou a drahou hru, tudíž si je kupovali i ti, kteří je vůbec nečetli, ale bylo to pro ně jednoduše výhodné, byly dávno pryč.

Čísla, čísla, čísla

Poslední číslo Levelu (květen 2013, číslo 230) vyšlo dle auditu v ABC ČR v nákladu 10 000 ks za cenu 199, 99 Kč a 11,29 eur. Na stáncích se prodalo 1 271 ks (60 na Slovensku) a odebralo ho 2 576 předplatitelů (237 na Slovensku). Celkově tedy 3 847 kusů. Pokud bychom brali průměrnou cenu 175 Kč za číslo (při započtení slevy na předplatném a vyšší ceně na Slovensku), tak byl na posledním čísle výnos zhruba 673 225 Kč.

Z toho je pochopitelně nutné odečíst náklady na redakci (platy redaktorů, grafiků a externistů), pronájem místa redakce, náklady na tisk a distribuci, práva na plnou hru a dříve i na lisování DVD a plastovou krabičku. Mým velmi hrubým odhadem byl Level každý měsíc několik málo desítek tisíc v plusu.

Celkově v redakci nepanovala úplně ideální nálada. Ne snad, že bychom se hádali nebo na sebe kuli pikle, ale čím dál tím víc se uvnitř ventilovala jistá frustrace, pramenící z ne úplně uspokojivého jednání vydavatelství s redakcí a vůbec z dalšího směřování časopisu. Ze čtenářského hlediska se jednalo o jistý stav apatie. Ačkoliv se stále našlo několik tisíc lidí, kteří si Level až do “posledního” čísla 230 pravidelně kupovali, vokální menšina na internetu argumentovala (ne nutně chybně), že budoucnost je zkrátka jinde. Redakce však v rámci nějakých skutečně razantních kroků měla dost svázané ruce. Probírali jsme interně spoustu možností, jak to celé zase nakopnout. Jaké články psát, zda zrušit plné hry, co dát na obálku, jak to celé co nejlépe odprezentovat ven. Jenže se vždy udělaly jen drobné změny, které si redakce mohla dovolit. Na velké točení kormidlem do úplně jiného směru nebyla vydavatelská odvaha. A minimálně z mého pohledu ani potřebné páky.

Nutno podotknout, že lidem okolo Levelu (z mého pohledu) v drtivé většině na osudu časopisu skutečně záleželo až do poslední chvíle a dělali vše pro to, aby si za své peníze čtenář / divák / hráč našel skutečně zajímavý obsah každý měsíc. Čtenáři to bohužel viděli trochu jinak.

Michal Křivský - šéfredaktor Levelu mezi lety 2011 až 2013, dlouholetý redaktor

Kdy ses dozvěděl o tom, že Level končí?

Nepamatuji si to zcela přesně, ale myslím, že to bylo několik dní před uzávěrkou posledního čísla pod Burdou.

Co to pro tebe přineslo za největší změnu?

Změna to pro mě byla obrovská, událo se to ráz na ráz. Během pár dnů jsme odeslali Level do tisku, předal jsem veškerou agendu související s chodem Hrej.cz, odevzdal klíče od redakce a odešel jsem.

Co myslíš, že byl hlavní důvod konce Levelu?

Důvodem byly klesající prodeje a k tomu přidružené vysoké náklady na výrobu. Nemluvíme tu jen o mzdových nákladech na autory, výdajích za plné hry, tisk, distribuci, marketing, ale také za pronájem budovy atd. Nabízel jsem řešení v podobě „úsporné“ varianty Levelu bez plné hry, případně i bez fyzické redakce, ale vedení společnosti to vyhodnotilo jako nereálné. Panovaly obavy, že s nižší cenou časopisu by příjmy z prodejů byly ještě horší a nikdo nevěřil, že by měl časopis bez plné hry šanci přežít. Zpětně musím uznat, byla to pravda, i když tehdy jsem to tak necítil. Dnes jsem rád, že se podařilo Level zachránit a vdechnout mu nový život.

Co teď

Informaci o konci Levelu jsem já osobně dostal ještě o několik málo dní předtím, než se to z výše uvedeného mailu dozvěděli i ostatní kolegové. Články do posledního čísla, včetně posledního dílu série Nezvratný osud o zrušených hrách (Doom 4) a recenzi na MMO Defiance, jsem psal s vědomím, že jde o skutečně finální texty, které kdy do Levelu odevzdám. Tehdy mi bylo 25 a bylo to moje první zaměstnání (byť zaměstnancem jsem nikdy nebyl), takže i kdyby mi někdo dal X měsíců předem avízo, asi bych stejně nevěděl co s tím dělat. Nechtěl jsem si to moc připustit, protože ačkoliv jsem pro Level dlouhá léta dělal a byl to pro mě zdroj obživy, tak jsem byl především dlouhá léta předtím jeho fanouškem. S jeho koncem se něco zavřelo i uvnitř mě - byť to jsem v té době ještě nevěděl.

Velmi živě si vybavuju absolutní neschopnost několik dní cokoliv dělat, na cokoliv se soustředit a s kýmkoliv komunikovat. O rok dříve mě velmi podobně zasáhl konec pořadu Game Page, na kterém jsem se podílel mezi lety 2010 - 12. Ale tohle bylo mnohem horší v tom, že jsem musel začít řešit ryze praktické věci. Z Levelu mi za články a vyrobená videa přicházelo nějakých 15 000 Kč měsíčně, což byla více než polovina mého tehdejšího výdělku. Nějakou dobu jsem tím pádem strávil na pracovním úřadě, abych se vyhnul platbě pojištění (ne, pro nezaměstnané herní autory se skutečně práce jen tak nenajde) a doufal, že se mi povede uchytit se během restartu serveru Hrej, kde rovněž docházelo k personální rošádě. Dosavadní šéfredaktor Tomáš Krajča byl nahrazen zástupcem šéfredaktora Levelu Zdeňkem Princem.

Absolutně jsem zapomněl, že tohle video vzniklo a že v něm dokonce účinkuju. Velmi pravděpodobně jsme ho natáčeli v době, kdy jsem procházel fází odmítání a mozku se ho velmi úspěšně povedlo vytěsnit.

Zdeněk Princ - zástupce šéfredaktora časopisu Level mezi lety 2012 až 2013, dlouholetý autor a redaktor

Kdy ses dozvěděl o tom, že Level končí?

O tom, že Level končí, jsem se, myslím, dozvěděl pár dní dopředu. Byla to hodně zvláštní situace, protože v tu dobu jsme nevěděli, že bude časopis pokračovat. V jednu chvíli jsem se snažil zjistit, jestli máme k dispozici kompletní fyzický archiv, během toho pracovali na novém čísle a předstírali, že se vlastně nic neděje. Byl jsem tehdy ještě na vysoké škole, neměl jsem mnoho závazků, takže jsem to určitě nebral tak závažně, jako ostatní kolegové, kteří museli přirozeně hledat nové zaměstnaní, a to obvykle nejde ze dne na den.

Co to pro tebe přineslo za největší změnu?

Největší změnou pro mě bylo to, že už jsem rázem nepracoval v redakci tištěného časopisu. Ráz práce je jiný nežli na webu, možná jsem to cítil jako svého druhu ztrátu prestiže, protože ještě panovalo přesvědčení, že časopisy mají větší váhu nežli web. Ale věděl jsem, že chci ve vydavatelství Burda zůstat, takže jsem se soustředil na příležitost spojenou s webem Hrej.cz. Ten přechod z pozice plného úvazku v Levelu na šéfredaktorské místo na Hrej byl ale jiný, než jsem si představoval, například pro mě i po letech nepochopitelnou nutností přijmout po několika letech práce u stejného zaměstnavatele jakousi zkušební lhůtu. A taky jsem přišel o značnou část výplaty, to je s ohledem na minulost úsměvné, ale ze dne na den jsem bral méně než polovinu.

Co myslíš, že byl hlavní důvod konce Levelu?

O tom se složitě mluví, protože těch aspektů bylo víc. Někdo by ze sebe jednoduše sejmul odpovědnost tím, že by za viníka označil vydavatele. Někdo by mohl tvrdit, že časopisy už byly na ústupu, když webové magazíny produkovaly kvalitní obsah, jen možná ne tak trvanlivější. Někdo by řekl, že to bylo nízkými prodeji, což by byla kritika směřovaná do redakce, pokud jsme nedokázali zaujmout dostatek lidí. Takže z mého pohledu je to kombinace těchto i dalších okolností, které přišly z různých směrů. Jsem ale moc rád, že Level pokračuje.

Nová doba

Velmi brzy po ukončení vydávání Levelu ve vydavatelství Burda Praha se objevila informace o tom, že kolem značky “Level” krouží bývalý šéfredaktor Ondřej Průša a v závěsu za ním se v celé věci angažují Petr Poláček a Martin Bach. Prodej se nakonec skutečně realizoval a Level přešel do rukou nových majitelů. Od začátku lidé uvnitř insiderské herní bubliny věděli, že se chystá návrat Levelu na novinové stánky. Vzhledem k tehdejší práci všech tří zmíněných ve vydavatelství Tiscali Media dávalo smysl propojení se serverem Games.cz i jeho autorskou základnou. Většina původního redaktorského / autorského týmu Levelu (včetně mě) zůstávala na serveru Hrej.

Poměrně dost tehdejších čtenářů zajímala otázka, zda se někdy naše jména objeví i na stránkách “nového” Levelu. Mě osobně nikdy nabídka “něco si napsat” nepřišla, ani jsem se o jakoukoliv autorskou práci nikdy aktivně nehlásil. Upřímně, kromě prvních dvou, tří čísel pro nás nový Level ani nebyl moc téma a soustředili jsme se maximálně na práci v rámci Hrej.

Jedním dechem však nutno říct, že jsem v sobě cítil jistou zhrzenost a pokud by se skutečně ta možnost objevila, pravděpodobně bych jí v té době zavrhnul. Ne snad, že by se tehdejší redaktorský tým nějak hanlivě vyjadřoval k naší předchozí práci, ale také nikdy neumravňoval ty křiklouny, kteří prohlašovali, že přesně takové rubriky a texty jim ve “starém” Levelu chyběly. Přitom tím jen prozrazovali, že “náš” Level nikdy v ruce neměli. Leckdy byli pod těmi novými rubrikami podepsáni i ti samí lidé, kteří je psali ještě o několik měsíců dříve…

Je pravda, že i já měl vůči Levelu před jeho “koncem” poměrně dost výhrad. Příliš se mi nezamlouvala jeho grafická stránka a měl jsem výhrady i k některým zbytečně roztahaným textům / rubrikám. Rozhodnutí zrušit video DVD a přesunout kompletní video obsah na web Hrej v technicky velmi neohrabané a narychlo udělané sekci “pro předplatitele” považuji dodnes za druhou největší pitomost, kterou vydavatelství Burda Praha udělalo. Bylo vždycky fajn si v novém čísle najít své články a opájet se tím, jak se váš text nachází na skutečném papíře. Ale také jsem skrz to ztratil nadhled a odmítal si připustit, že časopis o počítačových hrách z mainstreamového hlediska jednoduše nemá budoucnost. Že je čas se posunout dál. V tomto byl konec Levelu pro mě ten úplně nejlepší, byť poměrně drsný, skok do reality.

Zapomněl jsem na něco důležitého? Máte chuť se ještě na něco zeptat? Stačí napsat do komentářů a pokud to bude v mých silách, rád vám vše zodpovím.

Bonus: Psaní pro Score

V roce 2012 byl šéfredaktorem Score na poměrně krátkou dobu Lukáš Bašta (čísla 204 - 226). Znali jsme se z herní branže dlouhé roky a moc se mi líbilo, jakým stylem časopis vedl, jaké zaváděl rubriky a jaké autorské tváře kolem sebe sdružoval. Nebylo tajemstvím, že jsme si poměrně sedli lidsky a během jedné z našich debat padl návrh, zda bych si nechtěl napsat nějaký článek i právě do Score. Jelikož jsem byl ale tehdy jedním z kmenových letitých autorů Levelu (a serveru Hrej) a nechtěl moc dráždit redakci tím, že bych psal do obou časopisů, dohodli jsme se, že do Score sem tam přispěju pod pseudonymem Johan Herclík (můj prapradědeček se jmenoval Johan, babička za svobodna Herclíková).

Důvody, proč jsem začal psát souběžně i do Score, byly tři.

1. Lepší atmosféra v redakci. Ne snad, že by v Levelu tehdy bylo nějaké dusno, ale lidsky jsme si zkrátka s Lukášem a jeho partou sedli víc.

2. Více peněz. Po letním konci pořadu Game Page mi vypadla poměrně velká část výplaty a já si musel jednoduše nějak vydělat na nájem. Ve Score se za články jako takové platilo velmi podobně jako v Levelu, leckdy mi dokonce přišlo, že poměr “napsaný znak vs. počet korun” je lehce ve prospěch Levelu, ale byl to zkrátka další zdroj příjmu.

3. Možnost psát o věcech, které by v Levelu neprošly. Pro Score jsem napsal jen několik málo recenzí, ale vždy to bylo na něco, co jsem sám chtěl testovat. K tomu jsem si mohl tvořit vlastní tematické články o starších hrách, na které měli tehdy v Levelu monopol jiní autoři.